Myslete kriticky. Co tím myslí?!

Kritické myšlení je v dnešní době hojně zmiňovaným pojmem a možná jste se s ním setkali již dříve. Mnohem důležitější než slovní spojení samotné je však skutečnost, kterou toto sousloví označuje. Informacím bychom totiž měli rozumět a v případě nutnosti se jim umět i bránit.

Žijeme ve světě, který informacemi všeho druhu přímo přetéká. Značným krokem vpřed byl v tomto směru vznik sociálních sítí, na kterých může publikovat obsah (téměř) každý a široké spektrum populace se od tištěných médií přesunulo právě k internetovým zdrojům. Hovoříme o svobodě tisku, projevu i slova – zároveň je však nutné si uvědomit, že podobná situace klade na čtenáře-občana o to vyšší nároky.

Možná někteří z vás slyšeli na toto téma něco od zástupců starší generace. Ti opravdu starší to měli o mnoho jednodušší – obraz okolního světa i společnosti jim byl podáván v jednotné podobě; je ale třeba podotknout, že to bylo často na úkor objektivity a občanské svobody.

Nezávislost informačních zdrojů skutečně nikdy nebyla na tak vysoké úrovni jako dnes. Horší situace nastává v případě, kdy se člověk pod tíhou okolních podnětů začíná ztrácet. A ztratit se, to není nic složitého.

Přesto je třeba, abychom s informacemi zacházeli alespoň trochu opatrně. Základem jsou mediální sdělení, jež mají svého (uvedeného) autora. Dalším důležitým bodem je jistě uvedení zdrojů a datum vydání daného příspěvku, ať již se jedná o článek, video nebo cokoliv jiného.

Na závěr nezbývá než dodat – užívejme naplno všech možností moderního globalizovaného světa a buďme si též vědomi všech souvisejících aspektů.

Poznámka autora: Kdyby vás toto téma zajímalo více do hloubky, „zagooglete“ slůvko dezinformace.

Autor: Libor Oliva

Zdroje: https://www.jsns.cz/projekty/medialni-vzdelavani/materialy/5-klicovych-otazek-metodicka-koncepce, vlastní zkušenost

Sdílejte článek!

Autor příspěvku: Libor Oliva

Je mi 19 let. Baví mě společenská témata – studuji na škole převážně humanitního zaměření a mimo sociologii mě zajímá také psychologie, ale taky média a obecně mechanismus fungování naší společnosti jako celku tvořeného jednotlivci. Fascinuje mě ta skutečnost několika miliard úplně odlišných příběhů a nejvíce ze všeho asi touha nalézt klíč ke společné existence ve vzájemném respektu a toleranci, jednotě v rozmanitosti. Mimo neustálé psaní všeho možného píšu taky písničky a hraju na pár nástrojů, občas i před lidmi. Celým mým životem tak nějak prolíná potřeba nalézt klíč k efektivní pedagogice a vzdělávání tak, abychom nemuseli neustále slyšet o tom, jak je systém školství špatný, ale naopak – mám vizi o tom, že to jde jinak. S tím souvisí i můj zájem o (spolu)práci s dětmi a mladými lidmi, při které se snažím jednat podle zásad, které zodpovědnost z této činnosti plynoucí vyžaduje.