Ne všechno, co se píše na internetu, je realita

Už více než rok žijeme tak nějak zvláštně. Ať chceme nebo ne, naše okolí se změnilo a smutnou pravdou je, že k lepšímu to není. Každý z nás se s opatřeními a novou životní situací vyrovnává po svém. Bohužel se stále častěji stáváme obětí dezinformací a záměrně šířených falešných zpráv. V souvislosti s opatřeními a pandemií o to více.

 

NEBEZPEČÍ DEZINFORMACÍ

Nebezpečí podobných zpráv je především v tom, že dnešní technologie, a především sociální sítě, umožňují jejich šíření obrovskou rychlostí. Jejich autoři mají velmi propracované metody jejich tvorby a šíření. Cílem podobných zpráv je především ovlivnit veřejné mínění určitým směrem. Proč? To by bylo na dlouhé povídání. Jedním z důvodů může být třeba snaha o ovlivnění výsledků voleb. Důležité je vědět i to, že podobné poplašné zprávy a dezinformace nevznikají jen na celostátní nebo mezinárodní úrovni. To že nějaké zpráva vznikne v Třebíči, ještě to nutně naznamená, že je 100% pravdivá. Často se tak můžeme setkat s informacemi, které mají pravdivý základ, ale jsou záměrně upraveny tak, aby čtenářem manipulovaly.

 

POZNAT DEZINFORMACI NENÍ VŽDY SNADNÉ

Hlavní problém je v tom, že se na nás hrnou informace ze všech stran a často není snadné poznat, co je realita a co záměrná lež. Nejsložitější to je při osobní komunikaci nebo u zprávy, která je založená na realitě, ale záměrně manipuluje. Například informace o tom, že při PCR testech je lidem do nosu zaváděn čip je jasný nesmysl a je až s podivem, kolik lidí tyto zprávy sdílí. Informace o počtech nemocných a jejich uvádění do souvislostí už nemusí být zřejmé na první pohled. Stejně tak třeba falešná zpráva o nelegální stavbě domu. Počty nemocných mohou být realita, jejich interpretace už může být zavádějící… Dům stojí, ale kdo z nás si skutečně ověří, zda má stavební povolení, nebo zda se jedná o nepovolenou stavbu?

 

SDÍLEJTE NEŽ TO SMAŽOU

 

I tak se ale můžeme řídit jednoduchými radami, které pomohou odhalit celou řadu falešných zpráv. Na webu www.info.cz jsem našel dvanáct zajímavých rad, které jsem si dovolil lehce parafrázovat.

 

  1. Když je tam napsáno „tohle před vámi tají“, je to dezinformace.
  2. Když název webu nebo článku obsahuje slova jako „bez cenzury“, „nekorektní“, „jediná pravdivá“, „tomu neuvěříte“ a podobné, bude to dezinformace.
  3. Když text obsahuje naléhavou výzvu „sdílejte“, nebo „sdílejte, než to smažou“ je to dezinformace.
  4. Když vám přišel mail a je to dvacátá kopie, poslaná na další třiceti lidem, je to dezinformace.
  5. Fotky se dají snadno upravit. Že je něco na fotce, ještě neznamená, že je to pravda.
  6. Pokud je zpráva napsaná podezřelou češtinou, v textu je spousta vykřičníků a hodně textu VELKÝMI PÍSMENY, je to dezinformace.
  7. Pokud zpráva výrazně útočí na emoce stylem „tohle už nikdo nezastaví“, „tohle si nesmíme nechat líbit“, „takovou budoucnost chystají pro naše děti“, nebo podobné, je to dezinformace.
  8. Pokud si nejste jistí, podívejte se na webovou stránku hoax.cz. Pokud tam zprávu najdete, je to dezinformace.
  9. Pokud zpráva obsahuje výzvu ke kliknutí nebo poslání peněž kamkoli, není to dezinformace, je to podvod.
  10. Getesovi a Sorosovi je úplně jedno, co kdo z nás dělá a určitě nám nechtějí poslat peníze ani nás sledovat.
  11. Když není na první pohled jasné, že to dezinformace není, asi to dezinformace bude.
  12. Když zprávu nebudeme sdílet nebo ji nepošleme dál, určitě se nic nestane.

 

Celý článek, který se věnuje tomuto tématu, je na adrese https://www.info.cz/nazory/virus-dezinformace.

 

PŘIPRAVUJEME BEZPLATNÉ KURZY

 

Poznat dezinformace, které jsou vytvořeny sofistikovanějším způsobem, není tak snadné poznat. Pokud vás problematika dezinformací zajímá, tak vězte, že jakmile nám to opatření umožní, rozjedeme v třebíčském Informačním centru pro mládež cyklus bezplatných kurzů pro mládež i pro seniory na téma Dezinformace a jak jim nepodlehnout. Tak věřme, že se brzy budeme moci setkat osobně a tématu dezinformací, které považuji v dnešní době za velmi důležité, se budeme moci věnovat.

 

Jan Burda

Autor příspěvku: Anna Paločková