Může se to stát komukoliv

Na Televizi Seznam běží v současnosti již druhá řada autentických dokumentárních snímků o lidech bez domova. Tvůrci pořadu se mimo poukazování na současný stav věcí snaží spolu se zasvěcenými odborníky hledat funkční řešení této problematiky.

„Není přípustné, aby v tak vyspělé zemi, jakou je Česká republika, museli žít lidé na ulici,“ říká v jednom z krátkých videí Martin Freund, bývalý zastupitel města Brna. Životní úroveň v Čechách je skutečně na velmi dobré úrovni, žijeme v materiálním nadbytku, přesto se nám dosud nepodařilo pochopit určité společenské fenomény a zaujmout k nim vhodné stanovisko. Ať již jde o narkomany, dětské uživatele návykových látek nebo osoby bez domova.

Pořad Bez domova ukazuje svědectví bývalých bezdomovců, ale také lidi, kteří na ulici žijí již několik desítek let. Autoři dokumentu nezůstávají na povrchu a rozhodně se neomezují na pouhé (mnohdy však bohužel stále populární) stanovisko, že člověk bez materiálního zázemí je „zkrátka líný“. Naopak – osudy mnohých zobrazených osob připomínají spíše velmi nepříznivý osud nebo příliš prudký spád do nejnižší sociální vrstvy, se kterou pochopitelně není vůbec snadné se vyrovnat. Je tu také odkrýváno ženské bezdomovectví a s ním související znásilňování a bezbrannost, kterému jsou vystavovány.

Člověk vždy dovede vynaložit větší úsilí na udržení toho, co již má, než na věci, které nemá – to je mimo jiné jedna z myšlenek pořadu. Celkově se zde dozvíme několik reálných řešení, se kterými přicházejí zastupitelé českých, ale také zahraničních měst. Zároveň můžeme vidět zprostředkované dialogy s lidmi, kterých se toto téma velmi tvrdě dotýká. Případně nás může dokumentární série Bez domova také inspirovat k tomu, jak bychom mohli my sami – v případě, že chceme – přispět k pomoci lidem s podobně potemnělým životem. Minimálně se můžeme dovědět mnoho faktů, které boří konvenční společenské předsudky.

Autor: Libor Oliva

Zdroj: https://www.televizeseznam.cz/porad/bez-domova

Sdílejte článek!

Autor příspěvku: Libor Oliva

Je mi 19 let. Baví mě společenská témata – studuji na škole převážně humanitního zaměření a mimo sociologii mě zajímá také psychologie, ale taky média a obecně mechanismus fungování naší společnosti jako celku tvořeného jednotlivci. Fascinuje mě ta skutečnost několika miliard úplně odlišných příběhů a nejvíce ze všeho asi touha nalézt klíč ke společné existence ve vzájemném respektu a toleranci, jednotě v rozmanitosti. Mimo neustálé psaní všeho možného píšu taky písničky a hraju na pár nástrojů, občas i před lidmi. Celým mým životem tak nějak prolíná potřeba nalézt klíč k efektivní pedagogice a vzdělávání tak, abychom nemuseli neustále slyšet o tom, jak je systém školství špatný, ale naopak – mám vizi, že to jde jinak. S tím souvisí i můj zájem o (spolu)práci s dětmi a mladými lidmi, při které se snažím jednat podle zásad, které zodpovědnost z této činnosti plynoucí vyžaduje.