Den studentů

17. listopad se v našich dějinách váže ke dvěma letopočtům. V roce 1939 byli studenti v čele demonstrací proti nacistické okupaci Československa a někteří z nich – jako například Jan Opletal – za to zaplatili životem. Vysoké školy byly z přímého rozkazu Adolfa Hitlera uzavřeny a velká část naší inteligence tak ze dne na den přišla o práci. Přesně o padesát let později se pak ze sešlosti na pražském Albertově na paměť Jana Opletala stala demonstrace, díky které padl komunistický režim u nás. Není bez zajímavosti, že prvním řečníkem na Albertově byl jistý Josef Šárka, účastník Opletalova pohřbu v roce 1939. Davu řekl: „Studenti, nedejte se. Jsem rád, že bojujete za to, za co jsme bojovali i my tenkrát!“

Ještě ráno 17. listopadu 1989 nebyl tento den ničím výjimečný. Pro normálního člověka normální listopadový pátek. Většinu obyvatelstva čekaly odpoledne nezbytné fronty, spojené s nákupem na víkend. Někteří plánovali odjezd na chatu či chalupu. Bude již třeba zazimovat.

V 16:00 započalo na Alertově povolené shromáždění studentů pražských vysokých škol uspořádané u příležitosti 50. výročí protinacistické demonstrace během pohřbu studenta Jana Opletala. Sešlo se zhruba 15 tisíc studentů. Velmi záhy se oficiální manifestace mění v demonstraci vyjadřující prostřednictvím mluvčích nezávislých studentů odpor k totalitnímu režimu. Studenti požadují odchod Milouše Jakeše, boj za svobodu, provolávají slávu Chartě 77 a Václavu Havlovi. Shromáždění (za dozoru příslušníků Státní bezpečnosti v civilu) na Albertově končí dle plánu v 16:40 hod. Průvod studentů se poté vydává na Vyšehrad. V 17:30 se na Slavíně u hrobu Karla Hynka Máchy schází asi 10 tisíc osob. Po položení svíček na hrob a zpěvu státní hymny byla ukončena oficiální část shromáždění na Vyšehradě. Studenti se však nerozcházejí a vydávají se ulicí Na Slupi směrem na Karlovo náměstí. V 18:25 je průvod u Botanické zahrady zastaven jednotkou zvláštního určení. Dochází k prvním potyčkám mezi studenty a bezpečnostními orgány.

Průvod mění směr do Plavecké ulice a na nábřeží. Přidávají se další lidé. Velitel středočeské StB vydává pokyn k zabránění vstupu demonstrantů na Václavské náměstí prostřednictvím zablokování Národní třídy. V 19:30 je celá obrovská skupina asi 50 tisíc demonstrantů z obou stran obklíčena na Národní třídě – demonstranti si sedají na zem a zapalují svíčky. Ve 20:30 začínají pluky Veřejné bezpečnosti, s podporou dvou obrněných transportérů, postupovat od Národního divadla k davu, čímž vzniká tlačenice. Příslušníci VB bijí demonstranty bez ohledu na věk a pohlaví obušky, zatčení jsou odváděni do připravených autobusů. V Mikulandské ulici musejí demonstranti projít „uličkou smrti“ vytvořenou příslušníky OZU (Odbor zvláštního určení MV – tzv. červené barety).

Večer se v zpravodajství Československé televize všichni lidé dozvěděli, že na Národní třídě v Praze musela Veřejná Bezpečnost rozehnat další z demonstrací a obnovit zde pořádek. V Československu se po roce 1948 demonstrovala pouze, při různých oficiálních příležitostech, jednota lidu s komunistickou stranou. V průběhu 80. let se však v Praze konaly demonstrace komunistickou stranou neorganizované a tudíž nelegální. Většinou u příležitosti výročí 21. srpna 1968, výročí vzniku republiky 28. října 1918 nebo výročí Palachova činu. O většině z nich se občané z oficiálních sdělovacích prostředků nedozvěděli. Později maximálně zmínka o ztroskotancích, kteří narušili veřejný pořádek. Problémy existují, ale ty komunistická strana řeší.

Ti, kteří poslouchali západní rozhlasové stanice věděli víc. A večer 17.11.1989 věděli, že tato páteční demonstrace byla jiná. Nešlo jen o zásah vodními děly a průběžné zatýkání. Nyní byla použita hrubá síla proti mladým lidem. Kolovali informace, že někdo dokonce zahynul… Začala Sametová revoluce.

Večer již nebyl 17. listopad 1989 obyčejným dnem. Ve veřejnosti se cosi hnulo. Vždyť tentokrát bili naše děti. Snad poslední kapka přetekla a události dostaly rychlý spád. Ke studentům se přidali herci, ve 23 hodin téhož dne se v Divadle Na zábradlí schází herci Jaromír Hanzlík, Miroslav Krobot, Jiří Lábus a Ivan Rajmont se studenty DAMU a vzniká myšlenka vyhlášení studentské stávky. Postupně se k hercům a studentům přidaly všechny vrstvy společnosti. Dokonce i dělníci. Na konci byly svobodné volby a změna společenského systému. A dlouhá cesta před námi….