Lucie Hrůzová má pro strach uděláno. Ve chvíli, kdy maturanti řeší, jestli zvládnou stěhování a život ve studentských městech jako je Praha nebo Brno, mířila mnohem dál. A tak odjela na University of South Wales do Spojeného království. Přečtěte si rozhovor s Lucií, a to o těžkostech i radostech studia v zahraničí.
Proč jsi se rozhodla studovat v zahraničí?
Už od základní školy jsem věděla, že chci zkusit studovat v zahraničí. Chtěla jsem si zlepšit angličtinu a poznat, jak to funguje ve světě. Snažila jsem se najít vysokou i u nás v Česku, ale nenašla jsem obor a hlavně předměty v něm, které by mě bavily. Navíc české školství mě začalo trochu nudit.
Jakou univerzitu a obor studuješ?
Studuji obor BA (Hons) Human resource management na University of South Wales, který spadá pod business school. Vlastně je to bakalářský obor Řízení lidských zdrojů.
Co jsi musela udělat pro to, aby tě na univerzitu přijali?
Díky přednášce, kterou jsme měli na střední škole, jsem se spojila s poradenským centrem Unilink. Unilink mi pomohl od začátku až dokonce s přijímacím řízením až do odjezdu. Ohledně přihlášky jsem musela napsat „acceptance letter“, ve kterém jsem popsala, proč chci jít studovat zrovna tam a tento obor, požádat o referenci od učitele ze střední a odmaturovat z angličtiny do 2, 0 (na jednotlivé univerzity se tato podmínka může lišit). Dále jsem řešila studentskou půjčku, ubytování a další věci potřebné k odjezdu.
Jak to je se zkouškami?
Zkoušky tam nejsou takové, jako je známe v ČR. Já měla v prvním roce pouze dvě. Další zkoušky jsou ve formě esejí, projektů a prezentací. Záleží to obor od oboru.
Bála jsi se angličtiny?
Pořádně jsem si uvědomila, že budu studovat v angličtině na první hodině účetnictví, kdy jsem absolutně netušila, o čem je řeč. :-) Stačilo si ale přeložit slovíčka a spojit si je s českými názvy a bylo to v pohodě. Psaní esejí v angličtině byla moje největší obava na začátku roku, ale na univerzitě je Study Skills Centre, kde si můžeme zarezervovat schůzku, zkonzultovat a opravit práce s rodilým mluvčím.
Jaké je školné?
Školné je nákladné. V Británii je 9000 liber ročně, ve Walesu je snížené na 4500 liber ročně. Většina studentů (i já) má studentskou půjčku, se kterou mi také pomohl Unilink. Je to nekomerční půjčka, která se začíná splácet rok po ukončení studia, v případě, že vyděláváš určitou částku, která je v každé zemi jiná (pro ČR je to 37.000 Kč hrubého měsíčně). Když dosáhneš na tento limit, splácíš 9 % měsíčně z výdělku. Po 30 letech se půjčka anuluje a nezáleží na tom, kolik jsi splatila. Někdo ji tedy ani nemusí začít splácet, když nevydělává určený limit v zemi, ve které pracuje.
Co je pro tebe na studium v Anglii nejtěžší?
Být daleko od domova, rodiny a přátel.
Co vidíš naopak na studiu v Anglii pozitivního?
Zkušenosti snad ve všech oblastech od osobních po pracovní, učit se postarat sama o sebe, poznat lidi z celého světa a samozřejmě zlepšení angličtiny.
Co bys vzkázala ostatním, kteří o studium v zahraničí přemýšlí?
Vždycky je tu pro a proti. Každý si musí sám ujasnit, co očekává a čeho chce dosáhnout. V mém případě jsem čekala trochu víc a byla trochu zklamaná, ale na druhou stranu za ten rok, co jsem tam zažila, jsem se toho dost naučila. Už jen to odhodlat se, jet a zažít něco nového. Nebudu psát, že je to lehké a úžasné, ale zkusit to, vyjít z komfortu tady doma, překonávat se a jít za tím, co chcete. Mě ještě dva roky čekají a až je dokončím, potom vám můžu 100 % říct, jestli to za to opravdu stálo.
Šárka Hrůzová
