Začíná advent – doba rozjímání a dobročinnosti

Začíná nám advent. Co se pod tímto slovem vlastně skrývá? A jaké se při tomto čtyřtýdenním období před Vánocemi dodržují tradice?

Co je vlastně advent

Advent byl dobou očekávání příchodu Spasitele na svět. Slovo „advent“ pochází z latinského adventus, což znamená příchod. Doba adventní je vlastně přípravou na vánoční svátky a už od 11. století se její doba trvání ustálila právě na posledních čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Byla časem půstu, při kterém se měli lidé namísto požívání nadměrného jídla a pití věnovat zbožnému rozjímání. Zakázány byly veškeré zábavy, tanec i zpěv. I tak se ale o adventu konaly některé lidové obřady, které tento zákaz víceméně porušovaly. První adventní nedělí navíc začínal (na rozdíl od toho kalendářního) liturgický rok. Křesťané totiž odvíjeli nový rok od narození Krista. Až do třetí adventní neděle byla charakteristickou postní barvou temně fialová, po třetí neděli ji nahradila barva symbolizující radost – barva růžová. Každá z adventních nedělí měla své lidové označení (železná, bronzová, stříbrná a zlatá).

Advent, tak jak ho známe, začíná čtvrtou neděli před Štědrým večerem, trvá 22 až 28 dní a může připadnout na jakoukoliv neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Letos připadá na neděli 3. prosince 2017.

 

Tradice spojené s adventem

S adventním obdobím je spojena celá řada lidových i moderních tradic.

Kromě adventních věnců se vily i prosté věnce bez svící z různých rostlin, které měly symbolický význam. Většinou měly zajistit svému majiteli štěstí, lásku, zdraví a bohatství. Samotný adventní věnec se v dnešní době svojí podobou vzdálil od podoby původní, stále má ale vyjadřovat zastavení, radost a očekávání. V kostele bývala pod adventním věncem umístěna kasička, do které mohli věřící vkládat vánoční dary pro opuštěné děti a sirotky.

Na svátek sv. Barbory, tzn. 4. prosince, se vžila tradice řezání „barborek“, tj. větviček jakýchkoli stromů a keřů (nejčastěji třešňových), které mohou do Vánoc rozkvést. „Barborka“, která rozkvetla o Vánocích, přinášela do domu štěstí a děvčatům na vdávání předpovídala svatbu.

V předvečer svátku sv. Mikuláše podle tradice obchází sv. Mikuláš ve společnosti anděla a čerta rodiny s dětmi, děti jsou tázány, zda jsou hodné, mohou přednést básničku nebo zazpívat písničku. Hodné děti dostávají sladkosti, zlobivé děti pouze uhlí, brambory a jiné produkty, které symbolizují původ dárku „od čerta“. V některých rodinách Mikuláš děti nenavštěvuje, pouze rozdává dárky za okno apod. Tento svátek má původ jednak v osobnosti sv. Mikuláše, který proslul svojí štědrostí k potřebným, jednak v různých legendách.

V době adventu si lidé rádi zdobí svoje domovy jmelím, které má podle tradice přinášet štěstí a požehnání do domu, podle Keltů také plodnost. Políbení pod větvičkou jmelí má zajistit vzájemnou lásku až do příštích Vánoc.

V této době se připravuje také vánoční cukroví, které má svůj původ v pohanské tradici oslav slunovratu, kdy mělo funkci ochrannou a obřadní. To se postupně přeměnilo v cukroví slavnostní. Pečení cukroví je významné pro rodinný život, umožňuje rodině strávit čas spolu v pohodlí a klidu domova, navozuje příjemnou atmosféru díky aromatickým kořením a dodává domovu nádech blížících se Vánoc.

Na samém sklonku adventu si lidé staví betlémy (jesličky) po vzoru sv. Františka z Assisi, pečou vánočky, zdobí vánoční stromky a upravují mísy s ovocem. Vánočky dříve pekli mistři pekaři. Do nich se zapékala mince, která předpovídala svému nálezci zdraví a bohatství po celý příští rok. Popraskaná a nepovedená vánočka znamenala neštěstí. Mísa s ovocem je hlubokým symbolem, který je nevědomky dodržován dodnes. Má symbolizovat tichou modlitbu za dobrou úrodu a víru, že nadcházející rok přinese stejný blahobyt jako ten minulý. Kromě čerstvého ovoce (tradičních českých jablek a hrušek) obsahovala často i sušené ovoce a ořechy.

Vánoční stromek má svůj původ ve zdobení lidských obydlí chvojím na ochranu před vším zlým. Větve jehličnanů se staly symbolem věčného života. První stromky byly údajně zavěšovány za špičku ke stropu, později byly zavěšovány i špičkou dolů. K jejich zdobení se používalo pečivo, perníky, ovoce, ořechy, později stuhy, slaměné ozdoby apod. Svíčky se ke zdobení údajně používají od roku 1860. Tato tradice se považuje hlavně za křesťanský zvyk.

Od roku 1986 se v předvánoční době zapaluje v Betlémské jeskyni plamínek, který je pak skauty a dobrovolníky rozšiřován do světa jako Betlémské světlo.

Zdroje:

www.ceske-tradice.cz

www.cs.wikipedia.org

 

Sdílejte článek!

Autor příspěvku: Lenka Vaníčková

V médiích a kultuře se pohybuji již víc než deset let. Tyto činnosti se staly nejprve mým koníčkem, poté studijní náplní a v posledních letech i profesí. Je mi 26 let a žiji ve Starči, nedaleko od Třebíče. Náplní mého volného času je… No, popravdě moc volného času nemám. :-) Ale rozhodně se většina mých koníčků točí kolem muziky, přírody a hlavně mé rodiny. Nejlépe strávené chvíle si užiji doma ve Starči, obklopená svými nejbližšími a krásným lesem.