Čteme příliš málo?

Poměrně často můžeme slýchat různé formy pochybností ohledně vyrůstající generace a jedna z nich se týká (ne)čtení. Jak je to s ním ale doopravdy? Je namístě se bát a strašit nejistou budoucností lidstva, nebo se spíše pozastavit nad charakterem dnešní doby?

Zapeklitou otázkou, zdali „čteme příliš málo,“ se očividně zabývá velké množství lidí a zdaleka se nejedná pouze o učitele. Neochota ponořit se do textu a vytrvat tak, bývá často spojována se snižující se gramotností a pozbýváním tzv. všeobecného přehledu. Nabízí se tedy skvělá příležitost k tomu, abychom se pobavili menší úvahou a pověděli si několik zajímavých souvislostí.

Zcela jistě se změnil náš přístup k informacím – stejně jako se proměnil jejich primární zdroj, kterým dříve bývaly právě knihy. Tehdy však ještě neexistoval internet, jenž je pravděpodobně nejvýznamnější příčinou masového přesunu pozornosti všech jeho uživatelů od tradičních a zažitých nosičů informací k novým a dosud nevídaným formám. Pokušení, které skýtá promyšlená interaktivita a téměř nekonečné množství nabízeného obsahu, se tak stalo skutečně nezvratným a neodolatelným.

Nemyslím si však, že je na tom něco špatného – vždyť díky internetu dnes můžeme dělat spoustu užitečných a zábavných činností. Jen to čtení potom zůstává jaksi stranou a mohlo by se zdát, že nad kvalitou tichého rozjímání o příběhu či pocitech vítězí rychlý, povrchní, konzumní životní styl.

Pokud uvážíme, v čem opravdu spočívá kritické myšlení a konektivistická zásada, že schopnost informaci nalézt a pracovat s ní je důležitější, než ji vědět; můžeme nepochybně dojít k závěru, kdy málo přečtených knih vůbec nemusí předznamenávat apokalypsu – čímž jsme si ostatně vyvrátili možnost hloupnutí lidstva, a zároveň potvrdili jeho neutuchající entuziasmus pro pokrok a novátorství, poněvadž internet vyhledávání a práci s daty usnadňuje přímo omračujícím způsobem.

Literatura má své nesmírné kouzlo a díky tomuto faktu jí nepochybně existuje tak obrovské množství. Tuším, že bude rozumné, když jí toto kouzlo ponecháme a nebudeme k jejímu objevování nikoho nutit.

Autor: Libor Oliva

Zdroj: vlastní zkušenost, https://theworldnews.net/cz-news/malo-cteme-jak-to-zmenit-jednim-z-viniku-je-internet

Sdílejte článek!

Autor příspěvku: Libor Oliva

Je mi 19 let. Baví mě společenská témata – studuji na škole převážně humanitního zaměření a mimo sociologii mě zajímá také psychologie, ale taky média a obecně mechanismus fungování naší společnosti jako celku tvořeného jednotlivci. Fascinuje mě ta skutečnost několika miliard úplně odlišných příběhů a nejvíce ze všeho asi touha nalézt klíč ke společné existence ve vzájemném respektu a toleranci, jednotě v rozmanitosti. Mimo neustálé psaní všeho možného píšu taky písničky a hraju na pár nástrojů, občas i před lidmi. Celým mým životem tak nějak prolíná potřeba nalézt klíč k efektivní pedagogice a vzdělávání tak, abychom nemuseli neustále slyšet o tom, jak je systém školství špatný, ale naopak – mám vizi, že to jde jinak. S tím souvisí i můj zájem o (spolu)práci s dětmi a mladými lidmi, při které se snažím jednat podle zásad, které zodpovědnost z této činnosti plynoucí vyžaduje.