Psychologie davu aneb jak se lidé mění ve zvířata
O tom, že lidé se v davu chovají zcela jinak, než když jsou „sami za sebe“ a že dav si žije svým vlastním životem, se přesvědčili odborníci v celé řadě pokusů. Nejpravděpodobnějším vysvětlením destruktivního chování, které se u lidí v davu často objevuje, je přitom naprostá absence osobního prostoru jednotlivých účastníků. Už klasickým se stal experiment, který v 60. letech provedl etolog John B. Calhoun. Zavřel určitý počet krys do klecí, které měly dostatečnou velikost pro padesát jedinců. Poskytoval jim dostatek potravy i tekutin a krysy se velmi rychle začaly rozmnožovat. Jejich populace vbrzku dosáhla osmdesáti kusů a od té doby se mezi nimi začalo objevovat patologické a destruktivní chování. Matky se přestávaly starat o svá mláďata, nezajišťovaly jim potravu, objevil se kanibalismus, abnormální sexuální chování a výrazně vzrostla úmrtnost.
Jak čelit paniceNejprve se pokusíme zachovat klid mezi lidmi.Reagovat je třeba okamžitě, jakmile zaregistrujeme nebezpečí a dřív, než se lidé dají do pohybu. Postavíme se a rozhodným hlasem zakřičíme: Klid, pomalu, pomalu, je to v pořádku, nic se neděje! Odejdeme pomalu, po jednom! Pokud je to marné, je třeba se postarat o sebe, a umožňuje-li to situace, o lidi v bezprostřední blízkosti. Jsme-li blízko dveří a dav by nás ohrozil,musíme ohrožený prostor opustit mezi prvními. Pokud máme k východu daleko a začlenění se do bezhlavě unikajícího davu představuje značné riziko,je třeba v klidu počkat a vyrobit si improvizovanou ochranu dýchacích cest. Praxe jasně dokazuje, že lidé, kteří jsou informovaní, znají rizika ohrožení a vědí, jak se mají v konkrétní situaci chovat, dokážou reálně posoudit ohrožení a v maximální míře mu i čelit. Jinými slovy: stupeň iracionálního jednání je přímo úměrný nedostatku informací, nikoli riziku situace. |
Následkem toho se hroutí sociální normy a narůstá pravděpodobnost patologického chování. K tomu připočtěte alkohol a drogy, které účastníci masových akcí často konzumují, a které přirozeně k odstranění zábran přispívají.
Zabijácká panika
Samostatnou kapitolu představuje dav, v němž se rozšíří panika. Ten se potom stává všem svým účastníkům smrtelně nebezpečným. Je přitom lhostejné, zda má panika reálný základ, nebo ne. V případě ušlapaných v Indii se davem rozšířila zvěst, že došlo k sesuvům bahna, která však nebyla pravdivá, stejně tak nebyla v případě budapešťské diskotéky pravdivá zvěst o útoku nožem. Panika se v davu šíří rychlostí blesku a je nezastavitelná.
Podle výzkumu provedeného v roce 2008 na Harvard Medical School, který citoval mimo jiné server ABC News, totiž lidé reagují především na výraz strachu na tvářích v okolí. Původní zdroj strachu tedy nemusíte vůbec vidět, nakažlivé jsou samotné viditelné emoce. Stačí, že vidíte výraz strachu na tváři někoho jiného a aktivuje se část mozku zvaná amygdala. Je zodpovědná za pudový, neracionální strach a při davové panice je neustále zásobována dalšími podněty strachu z tváří lidí, kteří vás obklopují. To je také důvodem, proč jsou emoce v davu tak nakažlivé a proč tak snadno vznikne masová hysterie.
Situaci ještě zhoršuje rozdílné chování lidí, kteří se v panickém davu nacházejí. Zatímco jedni se snaží najít své blízké, zachránit děti a podobně, druzí se snaží dostat co nejrychleji pryč. Pohyb celého davu se tak zpomaluje a nervozita narůstá.
Hysterii napomáhá i to, že osobní prostor člověka je zcela vymazán. Člověk v panice udělá všechno proto, aby překonal překážku, která mu brání v útěku, upozorňují psychologové. A v davu jsou překážkou právě lidé kolem vás.
Zdroj: www.xman.idnes.cz
