- Občané Evropské unie mohou cestovat, žít a pracovat kdekoli v Unii.
- EU podporuje a financuje programy, zejména v oblasti vzdělávání a kultury, které občany EU sbližují.
- Lidé uznávají symboly společné evropské identity: jednotnou měnu, evropskou vlajku a hymnu.
- Pocit příslušnosti k EU se bude vyvíjet pouze postupně: prohloubí jej hmatatelné výsledky evropských politik a jasnější vysvětlení toho, co EU pro své občany dělá.
CESTOVÁNÍ, ŽIVOT A PRÁCE V EVROPĚ
Občanství Evropské unie je zakotveno ve Smlouvě o EU: „Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje státní příslušnost členského státu, ale nenahratuje ji“
Co však znamená občanství EU v praxi?
Jako občan EU máte právo cestovat, žít a pracovat kdekoli v EU.
Vaše kvalifikace získaná po dokončení univerzitních studií v délce alespoň tří let je uznávána ve všech zemích EU, neboť členské státy vzájemně důvěřují kvalitě národních systémů vzdělávání a odborné přípravy.
Můžete pracovat ve zdravotnictví, vzdělávání a dalších veřejných službách (kromě policie, ozbrojených sil atd.) jakékoli země EU. A co je vlastně přirozenější než zaměstnat německého učitele, aby vyučoval němčinu v Římě, nebo podpořit maldého Belgičana, který právě dostudoval, aby se účastnil konkurzu na místo ve francouzské veřejné správě?
Před cesto do zemí EU můžete získat od svých vnitrostátních orgánů Evropský průkaz zdravotního pojištění, který vám pomůže uhradit náklady na lékařskou péči, pokud při pobytu v jiné zemi onemocníte.
JAK MŮŽETE VYUŽÍVAT SVÝCH PRÁV EVROPSKÉHO OBČANA
Jako občan EU nejste pouze pracovníkem nebo spotřebitelem: máte také specifická politická práva. Podle Maastrichtské smlouvy máte bez ohledu na svoji státní příslušnost právo volit a být volen v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu v té zemi EU, v níž žijete.
Od roku 2012 máte také petiční právo, a pokud se k vám připojí milion signatářů z alespoň sedmi zemí EU, můžete pořádat Komisi o předložení legislativního návrhu.
ZÁKLADNÍ PRÁVA
Důraz, který EU klade na práva občanů, potvrdila Evropská rada, když v Nice v prosinci 2000 slavnostně zveřejnila Listinu záklandích práv Evropské unie. Tuto listinu vypracoval Konvent složený z členů parlamentů členských států a Evropského parlamentu, ze zástupůco národních vlád a z jednoho člena Komise. Dokument má 54 článků uspořádaných do šesti částí – důstojnost, svobody, rovnost, solidarita, občanská práva a soudnictví – a vymezuje záklandí hodnoty EU a občanská, politická, ekonomická a sociální práva občanů EU.
První články pojednávají o lidské důstojnosti, právu na život, právu na „nedotknutelnost lidské osobnosti“, svobodu projevu a svědomí. Kapitola o „solidaritě“ inovativním způsobem spojuje sociální a ekonomická práva, například:
- právo na stávku
- právo pracovníků na informování a na projednávání v podniku
- právo na sladění rodinného a pracovního života
- právo na zdravotní péči, sociální zabezpečení a sociální pomoc v celé EU.
Listina také prosazuje rovnost mužů a žen, zavádí pravidla na ochranu údajů, zakazuje eugenické praktiky a reprodukční klonování lidských bytostí, stanovuje právo na vysokou úroveň ochrany životního prostředí, práva dětí a starších lidí a právo na řádnou správu věcí veřejných.
Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. prosince 2009, dává Listině stejnou právní závaznost, jako mají Smlouvy – může být tedy použita jako základ pro předložení případu Evropskému soudnímu dvoru. Použití listiny v Polsku a Spojeném království je však specifikováno v protokolu.
Článek 6 Lisabonské smlouvy poskytuje EU právní základ pro podpis Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato úmluva by pak ve Smlouvách o EU již nebyla pouze zmiňována, ale stala by se právně závaznou ve všech zemích EU, což by zaručilo větší ochranu lidských práv v EU.
EVROPA VZDĚLÁVÁNÍ A KULTURY
Pocit sounáležitosti a sdílení společného osudu není možné uměle navodit. Může vzniknout jen ze společného kulturního povědomí: Evropa se proto musí zaměřit nejen na hospodářství, ale také na vzdělávání, občanství a kulturu.
Způsob organizace škol a vzdělávání a obsah studijních osnov nediktuje EI: o těchto aspektech se rozhoduje na národní nebo na místní úrovni. EU však pod názvem „Erasmus+“ realizuje vzdělávací výměnné programy, v jejichž rámci mohou mladí lidé studovat nebo se odborně vzdělávat v zahraničí, naučit se nové jazyky nebo se účastnit společných aktivit se zahraničními školami nebo univerzitami v jiných zemích. Očekává se, že v období 2014-2020 využijí tohoto programu, jehož rozpočet byl oproti předchozímu období navýšen o 40% na celkových 16 miliard eur, více než čtyři miliony lidí.
V rámci boloňského procesu evropské země spolupracují na realizaci Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání. To například znamená, že vysokoškolská studia ve všech účastnících se zemích povedou k získání srovnatelných a vzájemně uznávaných akademických titulů (bakalářskému, magisterskému a doktorskému).
Program EU „Kreativní Evropa“ podporuje spolupráci v oblasti kultury mezi tvůrci televizních programů, filmovými tvůrci, organizátory, provozovateli rozhlasového a televizního vysílání a kulturními subjekty z různých zemí. Tak EU podporuje tvorbu evropských audiovizuálních produktů, čímž dochází k úpravě nepoměru mezi evropskou a americkou produkcí.
Jednou z hlavních charakteristik Evropy je její jazyková rozmanitost: zachování této rozmanitosti je důležitým cílem EU. Mnohojazyčnost je v práci Evropské unie důležitým prvkem. Právní předpisy EU musí být dostupné ve všech 24 úředních jazycích a každý poslanec Evropského parlamentu má právo promluvit při parlamentních debatách v jakémkoli z těchto jazyků.
Zdroj: https://publications.europa.eu/cs/publication-detail/-/publication/009305e8-2a43-11e7-ab65-01aa75ed71a1
