S velkou mírou nadsázky jsem si vypůjčil k parafrázování známý filmový titul.
Jak je to tedy s výchovou ochotníků v Čechách, respektive v Třebíči?
Dovolím si mluvit pouze za Divadelní Soubor Ampulka i s ohledem na další zájmové kroužky v Třebíči, které se zabývají dramatickou výchovou dětí a které možná používají jiné metody práce s dětmi a mládeží.
Za svou již patnáctiletou praxi v ochotnickém divadle, nejdříve jako řadový člen, od roku 2002 jako předseda DS Ampulka mohu říci, že divadlo stojí a padá na lidech.
Divadlo bez lidí, kteří je tvoří, věnují mu svůj volný čas, nadšení, bez lidí, kteří chtějí ostatním něco sdělit, nebo je JEN pobavit, by nemohlo existovat.
Tento základní požadavek je však i velmi často zkázou mnoha divadel.
Členové divadla se průběžně obměňují – někteří odjedou studovat, někteří se ožení, vdají a nemohou se divadelní činnosti dále věnovat.
Tento přirozený proces však velmi zásadním způsobem hýbe strukturou herecké základny a tak je nezbytně nutné neustále reagovat na aktuální stav.
Kolikrát jsem si s ostatními vedoucími povzdechl, škoda jí, škoda ho. Ale co se dá dělat.
Když se změní priority, nedá se nic dělat.
Vraťme se ale zpět k výchově ochotníků v Třebíči.
Naše divadlo je otevřené dětem od věku přibližně 12 let. V tomto věku děti většinou nepřicházejí o vlastní vůli, ale na základě přání rodičů.
Děti a vlastně ani rodiče neví, co mohou čekat, případně jsou jejich představy často velmi idealizované. Přece jen po dvou dnech v divadle není možné ihned nastoupit v angažmá Národního divadla. :)
Často se také ukazuje, že děti, které umí velmi hezky recitovat, či zpívat trpí před cizími lidmi ostychem.
Na divadle je nezbytně nutná naprostá důvěra ve své herecké kolegy. Postupným, nenásilným začleňováním nově příchozích dětí do chodu divadla se děti takříkajíc otrkají a jsou daleko přístupnější další divadelní práci.
Jsou také děti, u nichž se ostych stane naprosto nepřekonatelným a prostě nemohou (nebo samy nechtějí) veřejně vystupovat. I takové děti mají v divadle své místo a uplatnění. Pomáhají malovat kulisy, starají se o kostýmy, pouští hudbu, nebo pomáhají s tím, co je právě potřeba. Prostě jim stačí být s námi v divadle. Být u toho.
To platí i u dětí, které postupně vyrostly a zjistily, že mají herecké limity, nebo že je herecká práce nenaplňuje. Často se stává, že mají ambice vyšší, píší vlastní divadelní dramátka, chtějí se popasovat s realizací divadelní inscenace.
Za svou existenci DS Ampulka vychovala celou řadu herců, hereček, produkčních, ale i například hudebního skladatele.
Podtrženo sečteno, na divadle je místo a práce pro všechny. Děti, mladé i staré.
Tak pokud ještě váháte, zda by bylo divadlo právě pro vás, zahoďte obavy a přijďte se k nám do DS Ampulka podívat. Zkoušíme každý pátek od pěti.
Napsal
Michal Lukáč
předseda DS Ampulka, Třebíč
www.ampulka.org
divadlo@ampulka.org