Nejen první den měsíce května, ale celý „máj“ je nazýván měsícem lásky. Zamilovaní se líbají pod rozkvetlou třešní, vše je krásné, jarní, barevné… První máj má ale v postkomunistických zemích i další konotace.
Máj, lásky čas
Květen je pod vlivem planety Venuše, a ta je pojmenovaná podle bohyně lásky, štěstí, jara a milostné poezie. Nikdo už nikdy nezjistí, zda to byla římská Venuše, řecká Afrodita, slovanská Lada či nějaká jiná bohyně lásky, která vedla ruku Karla Hynka Máchy, když psal proslulé verše:
A protože trocha poezie nikoho nezabije, vžil se v Praze hezký zvyk nosit v prvomájový podvečer k soše tohoto romantického básníka kytičku květů. Při té příležitosti se milenci zastaví pod rozkvetlou třešní (nebo břízou), protože, jak praví lidová moudrost, dívka na prvního máje nepolíbená do roka uschne. Májové oslavy tedy nebyly jen záležitostí vesnice, ale pronikly i do měst. Známé jsou například tradiční jarní studentské slavnosti – majálesy.
V Česku je První máj tradičně chápán jako svátek zamilovaných a celý květen jako měsíc lásky. S tímto pojetím je tradičně spojena především noc předcházející prvnímu květnu, zahrnující stavění a hlídání máje, vylévání cestiček z hašeného vápna smíšeného s vodou mezi domy milenců a malování vápnem srdcí a nápisů na jejich vrata.
Tradiční polibek pod třešní
Na první máj se také líbají zamilované páry pod rozkvetlým stromem. Podle etnografky Kláry Posekané se nejedná o starý zvyk, mohl vzniknout okolo počátku 20. století a pravděpodobně v městském prostředí, snad v souvislosti s Karlem Hynkem Máchou a Petřínem. Za vhodný strom bývá nejčastěji považována třešeň, višeň, jabloň či bříza.
Máje jako tradice lásky
Stavění máje – v předvečer 1. května se ještě dnes vypravují chlapci do lesa, aby tu usekli co nejvyšší stromek (myslivci a ochránci přírody to asi nevidí rádi) a udělali z něj do rána staročeskou májku, tradiční symbol jara. Smrček, jedličku nebo borovici oklestí a špičku ozdobí věnci, šátky, květinami, pentlemi a fáborky. Celou noc májku bedlivě hlídají, protože by jim ji mohli přespolní podříznout a ukrást. Takovou ostudu by nikdo nepřenesl přes srdce. Kromě těchto obecních májů, které se stavějí na návsi, vztyčují někdy mládenci menší májky – vyzdobené břízky – před domy svých dívek.
1. května nad ránem bylo také v některých krajích zvykem vysypávat chodníčky lásky. Pěšinky z písku, vápna, pilin, otrub nebo kukuřičného šustí spojily domy zamilovaných dvojic. Mnohdy tak vyšlo najevo, co mělo některým očím zůstat utajeno a bylo „veselo“.
Aby věděli falešní lidi, že jsem já chodíval k vám.
Historie stavění májů
Nejstarší známý doklad o stavění máje je z roku 1422, kdy za postavení máje dostal hoch odměnu, a to ruku děvčete. Na základě postavení máje a vzájemného slibu bylo manželství uznáno církevním soudem na pražském hradě a dne 23. června 1422 byla slavena svatba.
Kytka a Věneček
V první květnovou neděli obcházeli chlapci s májkou jednotlivá stavení a děvčata jim dávala dárečky. Pak se všichni sešli na návsi nebo v hostinci a májová veselice, které se kdysi říkalo Kytka, mohla začít. Organizace taneční zábavy se ale mohla ujmout i děvčata. Obešla domy s májíčkem – stromečkem na dřevěném talíři -, na který jim sousedé dávali peníze, aby bylo čím zaplatit muzikantům, za pronájem sálu i za občerstvení. Této oslavě se říkalo Věneček podle zeleného věnce, který daly dívky před hospodou přicházejícím chlapcům. Pak je požádaly, aby věnec zavěsili nad dveře.
První máj = svátek práce
První květnový den byl ale kromě oslavou lásky také nejvýznamnější svátek komunistického režimu. Státní propagandou byl označován za oslavu práce a dělnické třídy. První máj byl dnem pracovního klidu. V tento den byly ve všech městech a obcích organizovány masové prvomájové průvody, kterých se museli povinně účastnit žáci, studenti a pracující místních závodů.
Tento mezinárodní dělnický svátek byl slaven poprvé v roce 1890 na paměť celodenní stávky amerických dělníků v Chicagu 1. května 1886 za osmihodinovou pracovní dobu. Stávkovalo tam tehdy asi 300 tisíc dělníků. O dva dny později přišlo při střetu demonstrantů s pořádkovými silami několik stávkujících o život.
Svátek práce v roce 1889 zavedla II. Internacionála na návrh francouzských socialistů. V českých zemích byl poprvé slaven v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.
