Chůzí, během nebo kolem ku zdraví?

Jsou prázdniny a skoro u každého z nás se občas ozve svědomí, které nás přesvědčuje o tom, jít se trošku zahýbat. Sem tam se i přesvědčit necháme a chodíme na procházky, běháme nebo vezmeme kolo a jdeme si dát do těla. Který z těchto způsobů je však nejúčinnější a při jaké činnosti spálíme nejvíce kalorií?

Velmi zajímavou skutečností je samotné množství spotřebovaných kalorií v závislosti na námi vykonávaném sportu. Osobně mám třeba nejraději jízdu na kole – stihnete toho totiž vidět mnohem více a máte i dobrý pocit z množství kilometrů, které zvládáte za jednu jízdu ujet. To je umožněno efektivitou daného způsobu dopravy – kolo nesmírně ulehčuje přesun z bodu A do bodu B a například při jízdě z kopce můžete jednoduše sedět a kochat se okolní přírodou. Ano, a taky nezapomínat občas kouknout na cestu.

Naproti tomu jít nebo běžet musíte pořád, nezávisle na tom, zdali se pohybujete po rovině nebo z kopce dolů. Tento fakt nahrává k pomyslnému vítězství právě rychlé chůzi nebo běhání, jelikož při těchto sportovních činnostech zapojujete celé tělo, a to navíc neustále. Stačí proto asi třikrát do týdne ujít či uběhnout pár kilometrů a kýžený efekt se pravděpodobně dostaví.

V cyklistice je však vzhledem k funkci jízdního kola, tj. přesouvat pohybovou energii do otáčivého pohybu a tím pohyb ulehčovat, důležité držet vyšší rychlost a také prodloužit dobu našeho sportování. Jestliže se nám proto podaří s citem se zaměřit na určitou vytrvalost a tempo, můžeme hubnout i na kole.

Přejeme mnoho krásných zážitků při jakémkoliv sportu a nezapomínejte, že pohyb má být především radost!

Autor: Libor Oliva

Zdroje: www.svet-zdravi.cz, vlastní zkušenost

Sdílejte článek!

Autor příspěvku: Libor Oliva

Je mi 19 let. Baví mě společenská témata – studuji na škole převážně humanitního zaměření a mimo sociologii mě zajímá také psychologie, ale taky média a obecně mechanismus fungování naší společnosti jako celku tvořeného jednotlivci. Fascinuje mě ta skutečnost několika miliard úplně odlišných příběhů a nejvíce ze všeho asi touha nalézt klíč ke společné existence ve vzájemném respektu a toleranci, jednotě v rozmanitosti. Mimo neustálé psaní všeho možného píšu taky písničky a hraju na pár nástrojů, občas i před lidmi. Celým mým životem tak nějak prolíná potřeba nalézt klíč k efektivní pedagogice a vzdělávání tak, abychom nemuseli neustále slyšet o tom, jak je systém školství špatný, ale naopak – mám vizi o tom, že to jde jinak. S tím souvisí i můj zájem o (spolu)práci s dětmi a mladými lidmi, při které se snažím jednat podle zásad, které zodpovědnost z této činnosti plynoucí vyžaduje.