Viděli jste někdy polární záři nebo je to jen Vaším snem?

Co to vlastně polární záře je a jak vzniká? Na kterých místech je možné polární záři vidět a kolik času mám strávit na tomto místě, abych měl jistotu, že ji uvidím? Jaký je rozdíl mezi polární září a aurorou? Pokud Vás zaujala alespoň jedna z těchto otázek, čtěte dál a dozvíte se odpověď.

Stručný průběh jedné polární záře

Na Slunci vznikají vlivem nerovností v magnetickém poli sluneční skvrny. U těchto skvrn vznikne jedna masivní protuberace (erupce). Mrak částic slunečního větru tvořený protony, elektrony a alfa částicemi (plazmoid) letí vesmírem (rychlostí řádově 0,1 % rychlosti světla) a pokud se na své cestě setká s magnetickým polem Země, tak ho ono pole většinu odrazí dál do vesmíru, ale část ho zachytí a stáčí po spirálách směrem k magnetickým pólům Země. Tam sluneční vítr interaguje s atmosférou a vzniká polární záře.

Kdy a za jakých podmínek se za polární září vydat?

Světelné efekty polární záře jsou viditelné jen za naprosté tmy. Odsud možná plynou předsudky o souvislosti polární záře a chladu nebo zimního období. Pravděpodobnost zhlédnutí záře však úměrně stoupá s počtem hodin, po kterou trvá noc – ta je v polárních oblastech nejdelší v období mezi říjnem a březnem. Pro pozorování polární záře zároveň potřebujeme místo bez civilizačního osvitu.

Komu vděčí za své jméno?

Polární záře je souhrnný název pro světelné úkazy nastávající ve vysoké atmosféře ve výškách od 80 do 100 km. Že se jedná o jev výjimečný, dokládá už jeho samotné pojmenování. Vztahuje se k římské bohyni úsvitu – Aurora a na starověkými Římany používané pojmenování severozápadních větrů – „boreas“. Zdroje uvádějící první použití názvu Aurora Borealis se rozcházejí. Některé připisují prvenství Galileu Galileovi, často je však zmiňován také filozof francouzského původu Pierre Gassendi.

Kam vyrazit, abychom ji neprošvihli?

Aurora Borealis je nejlépe pozorovatelná v obou polárních oblastech Země. Je to dáno tím, že tato místa jsou v blízkosti magnetických pólů Země a zároveň nejsou zatížena světelným smogem doprovázející velká města a sídla. S přibývající zeměpisnou šířkou směrem k rovníku jsou pozorování polární záře slabší a vzácnější.

Norsko – Tromsø
Švédsko – Kiruna
Finsko – Rovaniemi
Island – Reykjavík
Grónsko
Skotsko – ostrov Skye
Kanada – Winnipeg
Aljaška
Rusko – Sibiř a Murmansk
Letadlo – když letíte z Evropy do Japonska, Číny nebo na pacifické pobřeží USA, máte šanci. Jen to chce vybrat noční let, jasnou oblohu, sedět na správné straně a neusnout.