Kristýnu Mládkovou, v té době pouze patnáctiletou studentku třebíčského gymnázia, kterou Rotary klub Třebíč vyslal na roční studijní výměnný pobyt do Brazílie, jsme vyzpovídali tři měsíce po jejím návratu.
Už jsou to tři měsíce, co ses vrátila domů. Jak se máš?
Mám se dobře, postupně jsem si zvykla opět na Českou republiku, ale bohužel mi Brazílie stále chybí. Byl to přeci jen skoro rok, co jsem byla pryč, a to neuvěřitelný rok!
Když se řekne Brazílie, co tě napadne jako první?
Asi rozmanitá kultura, příjemní lidé, výborné jídlo a nádherná příroda.
Když ses poprvé dozvěděla o možnosti studia v zahraničí a výměnném pobytu, váhala jsi, zda jet, nebo rozhodování nebylo vůbec potřeba?
Nejdříve jsem chtěla absolvovat krátkodobý pobyt formou kempu na dva týdny, který Rotary klub též nabízí, ale po delším přemýšlení jsem se rozhodla vyjet na roční studijní pobyt.
Nabídka zemí, kde je možnost studovat, je celá řada. Proč zrovna Brazílie?
Když jsem se o možnosti vyjet studovat do zahraničí dozvěděla, jako první mě napadlo USA. Po dalším uvažování a přemýšlení jsem ale zjistila, že do Spojených států se můžu podívat kdykoli, od nás se moc neliší a mnoho o nich víme skrz média. Naopak Brazílie je něco úplně jiného. Země je mnohem exotičtější, jiná a lákavější. Tak proto ona!
Je něco, co tě na Brazílii opravdu překvapilo?
Rozhodně lidé. Ať už tam potkáte kohokoli, vždy se k vám bude chovat jako ke svému příteli. Přijme vás s otevřenou náručí, vyjde vám vstříc, rád vám se vším poradí a pomůže a jeho vřelý úsměv už z hlavy nevymažete.
Jak vypadal tvůj běžný den v Brazílii?
Od pondělí do pátku jsem každé dopoledne strávila ve škole, která se od té naší české liší zejména v přístupu učitelů ke studentům. Berou je jako kolegy, a to se někdy nevyplácí, jelikož jim chybí respekt. Po škole jsem trávila čas s ostatními výměnnými studenty a brazilskými kamarády. O víkendu jsem s rodinou jezdila na výlety, nebo jsme jen zůstali doma, společně vařili, povídali si a užívali volna.
Rok, který jsi v Brazílii strávila, ti hodně dal, o tom není pochyb. Je něco, co ti vzal?
Rozhodně mi vzal několik kamarádů. Zjistila jsem, kdo je a není můj přítel a bohužel přišlo i zklamání.
Je něco, co ti v Brazílii chybělo? Po čem se ti stýskalo?
Určitě mi chyběla rodina, ale věděla jsem, že se za rok vrátím. Navíc jsme často komunikovali přes facebook, volali si a posílali fotky. Mnohem více mi ale chybělo české jídlo. :-)
Na výměně ses seznámila se spoustou zajímavých lidí. Udržujete i nadále kontakt?
Ano. Se všemi rodinami si často volám a píšu, stejné je to i se všemi kamarády. S ostatními výměnnými studenty si často „stěžujeme“, jak nás to zpátky v našich zemích nebaví, a chceme se vrátit do Brazílie.
Co bys vzkázala studentům, kteří uvažují o výměně?
Nepřemýšlejte nad pro a proti a jeďte! Je to úžasná příležitost, která se neodmítá a nemusí se znovu naskytnout. Překážek se nebojte, vše má řešení a za ty zážitky a zkušenosti to stojí.
Autorka rozhovoru: Jitka Nevrzalová
