Sousedský teror

V dnešní době neexistuje moc lidí, kteří by neměli nebo alespoň nezažili SOUSEDSKÉ KONFLIKTY – sousedskou nevraživost, zlomyslnost nebo v horším případě i vulgarismus a vydírání. Vznik sousedských sporů má mnoho příčin, mezi ty nejčastější patří řešení nočního klidu nebo kouření. „Normální“ lidé problémy vyřeší hned a s rozumem. Pak jsou lidé, kteří hledají problémy všude a rozumně to rozhodně řešit nechtějí, spíše naopak. Společnost sousedů nás velmi ovlivňuje v našem životě, proto bychom se měli snažit vycházet se sousedy co možná nejlépe. 

Mezi běžnými sousedskými spory a stíhatelnou šikanou je poměrně široká šedá zóna relativní bezmoci. Agresoři těžící ze strachu okolí postupně ovládají pole, ale dokud se nedopustí trestného činu, nedá se prý nic dělat. Opravdu nedá?

Lidí, kteří nemají žádnou zkušenost se sousedskou nevraživostí, zlomyslností nebo alespoň běžnými půtkami, moc není. Osoby obývající jeden dům či vesnici se nejčastěji handrkují o noční i denní klid, kouření na balkonech, otevřená okna na chodbě, používání kočárkárny, čistotu společných prostor nebo hranice pozemků, padající listí, nálety včel, zápach z komína… Další doplňte sami. Seznam by mohl být nekonečný a obsahuje i absurdity typu ta rajda se na zahradě vystavuje nahá a starýho nemůžu dostat od plotu.

Sejdou-li se plus minus „normální“ lidé, vyříkají si sporné věci, zpravidla najdou kompromis a žijí vedle sebe dál, i když se zrovna v lásce nemají. Psychicky „výraznější“ typy pak vytvoří nějakou z variant komedie Zítra to roztočíme, drahoušku, o vyústění dlouhotrvajících problémů se někdy dočteme až v černé kronice. Na frenštátskou tragédii nebo masovou vraždu v Uherském Brodu zapomene málokdo. Oběma rovněž předcházela léta sporů v domě. Jednou z nejhorších variant sousedského soužití je totiž přítomnost psychicky narušené osoby, na kterou neplatí racionální argumenty, ústupky a mnohdy ani obrana.

„Na rozdíl od situačních sousedských sporů o reálnou věc totiž problémy vyvěrají z povahy daného člověka, který může mít celé spektrum duševních problémů a poruch,“ vysvětluje docentka Ludmila Čírtková z Policejní akademie České republiky. Určitá zpravidla neléčitelná povahová svéráznost se projevuje různě, například nekonečnými kázáními z okna, setrvalým křikem, hromaděním odpadků, kverulantstvím, ničením společných prostor a okolí i verbálním napadáním.

Někdy je to jen umanutost, jindy utkvělé představy, že určití lidé z domu ostatním škodí. Tomu jsou velmi často vystaveni členové představenstva menších družstev nebo výboru společenství vlastníků, takže sehnat v takovém domě „kamikadze“ ochotné pracovat v samosprávě bývá neřešitelný problém. Čekají je totiž smrště e-mailů, nočních telefonátů, sprostých SMS, zvonění u dveří, osočování, vyhrožování a někdy i fyzické napadání.

Princip predátora

„Určitá doporučení, jak jednat s lidmi v konfliktu, ztrácejí svou platnost tam, kde narazíme na vybočení z psychické normy. Na lidi s ‚nápadnou‘ povahou totiž žádné kouzelné komunikační triky neplatí,“ přiznává Čírtková. „Třeba pro kverulantsky založeného psychopata jsou stížnosti náplní jeho života, boj mu dodává sílu.

Vzpomínám na případ pána, který si koupil byt s parkovacím místem. Sám auto neměl, ale za žádnou cenu nestrpěl, aby na jeho místě někdo parkoval. Šlo přece o princip! Tyto problémy zpravidla nemají dobré ani rychlé řešení, pokud se tedy rovnou nechcete odstěhovat. Ale ani pak vám nikdo nezaručí, že jinde na vás podobný soused nečeká.“

Jestliže v okolí podivína není nikdo, na koho by dal, lze jedině čekat, až se dopustí přestupku nebo trestného činu. Umíte-li vyjednávat, můžete vyzkoušet různé typy přístupů od vlídného pochopení až po zdvořilou pohrůžku postihem. Na někoho platí domluva rodiny, kterou však podivíni zpravidla nemají nebo se od nich distancuje. Druhou možností jsou sociální služby, a pokud selžou i ty, nastupuje represivní složka.

„Tihle lidé jsou trochu jako predátoři, jde z nich strach a slušní lidé ustupují, což podivíny posiluje, protože vidí, že jejich zastrašování funguje,“ dodává psycholožka a radí dávat podobným osobám limit při každé maličkosti. Jedním dechem však dodává, že někdy i poté nastane efekt sněhové koule – dotyčný právě po vašem vymezení „přidá grády“. Třeba po napomenutí hříšníka výborem společenství vlastníků stěžovatel zjistí, že mu kdosi utrhl stěrače, objel auto šroubovákem nebo probodal pneumatiky. Nemá-li záznam z kamery, který pachatele usvědčí, má smůlu a další stížnost si zpravidla rozmyslí.

Hra podle pravidel

„Na boj se zlem máme pravidla, spravedlnost nesmíme brát do svých rukou,“ varuje Čírtková. Ano, lze si stěžovat na domovní samosprávě, ta má možnost dotyčného pokárat, v případě družstevního bydlení po dlouhodobých sporech a varováních vyloučit dotyčného z družstva. Dalším krokem je stížnost na městském úřadě, který výtečníka předvolá k vysvětlení a v případě prokázaných prohřešků mu může uložit napomenutí a pokutu. Pak nastupuje městská a celostátní policie. Odborníci radí, že je dobré všechno hlásit, aby se o narušiteli domovního pořádku vědělo na všech frontách a bylo pak možné jeho hříchy sečíst.

„Jenže boj podle pravidel je bohužel pomalý a pachateli přináší řadu výhod, na subdelikventní projevy v šedé zóně účinné nástroje nejsou. Aby mohly zasáhnout represivní složky, musejí být jasné indikátory nebezpečnosti, dotyčný například musí vlastnit střelné zbraně, nebezpečné chemikálie nebo vyhrožovat,“ dodává psycholožka.

Přestože takový člověk závažným způsobem snižuje životní kvalitu druhých, lze mu to jen těžko prokázat, zejména pokud se oběť ze strachu nebo pocitu marnosti po nezdařeném pokusu nebrání a sousedé dělají mrtvé brouky. Zajímavou informací je fakt, že trestní oznámení smí podat kdokoli, kdo je svědkem dlouhotrvající šikany, musí však mít jistotu, že ho oběť přivolaná ke svědectví ze strachu „nepotopí“ – pak má ochránce na krku křivé nařčení.

Pokud však dostanete obtížného souseda k soudu, může to přinést ovoce. Nejspíš se tam bude chovat stejně nepříčetně jako v domě, což dává šanci na přezkum jeho zdravotní stavu. Jenže mnohem častěji se v hledáčku policie a u soudů ocitají právě oběti podobných podivínů.

Vyzkoušejte na sobě

Jak se vyhnout sporům?

  • Při nastěhování do nového bydliště buďte obezřetní a vyprávěnkám místních „mýtů“ naslouchejte zdvořile, ale nezúčastněně. V některých domech totiž kořeny sporů sahají do hloubky několika desetiletí, původní aktéři už mohou být po smrti, ale dům se stále dělí na přívržence té či oné strany („škodiči“ bývají v menšině, ale dávají o sobě o to víc vědět). Udržujte si zdvořilý odstup.
  • Dům je jako živý organismus, mívá své „choroboplodné zárodky“ i „zhoubné buňky“ a někdy také „imunitní systém“. A stejně jako v těle může být právě on zdrojem bouřlivých alergických reakcí. Dávejte tedy pozor i na „poslední spravedlivé“ mající plnou pusu pravdy, řádu a pořádku. Někdy právě oni bývají zdrojem konfliktů – strážci pořádku mají dlouhé seznamy jejich stížností, ale každou musejí přešetřit.
  • Buďte všímaví – na tom, co vás nepálí dnes, můžete ošklivě pohořet zítra. Lidé v domě by proti podivínovi měli vystupovat jednotně.
  • Obrana před šikanou vyžaduje odvahu. Neodmítejte svědectví postiženým (jsou agresoři jdoucí spravedlivě proti všem, ale i ti, kteří si zvolí jen několik úhlavních nepřátel). Pořizujte záznamy zlořádů, k nimž se nachomýtnete. Moderní technika umožňuje ledacos, jen pozor: vše patří pouze do rukou úřadů, nikoli na sociální sítě.
  • Buďte i nadále zdvořilí a nenechte se vyprovokovat k odplatě. Je pravda, že kvůli dlouhodobé šikaně i slušné lidi začnou napadat řešení z arzenálu galerky. Jsou sice případy, na které pořekadlo o hrubém pytli a pasující záplatě zabere, ale zpravidla se tím problémy jen zhorší.
  • Verbální útoky neberte osobně a nesnažte se je agresorovi vyvracet. Je-li přesvědčen, že tunelujete bytové družstvo, přesvědčení mu nevyvrátí ani hloubkový audit (i ten je totiž s vámi spřažený).
  • Nedovolte šikanujícímu, aby ovládl vaši mysl. Jakmile zjistíte, že se jím a jeho činy pořád zabýváte, hledejte odbornou pomoc. Neustálé ulpívání na zlobných a úzkostných myšlenkách totiž může ohrozit vaše duševní i tělesné zdraví.
  • Nedovoláte-li se pomoci, můžete zkusit duchovní cestu (aneb nemohu-li změnit podmínky, změním přístup). Pronásledovatele berte jako své zenové učitele, učte se pracovat s hněvem, odpouštět, nebrat si nic osobně a neulpívat na věcech, které vám dotyčný zničí. Zabývejte se vlastní temnotou a tím, jakou vaši povahovou vlastnost či nevyřešený problém agresor zrcadlí. Poměrně obtížná duchovní cesta vyžaduje zkušeného učitele a léta praxe…
  • Nepomůže-li nic z uvedeného, odstěhujte se. Předtím však věnujte velkou pozornost sběru informací o poměrech v novém bydlišti a po přestěhování začněte opatrně od prvního bodu.

Zdroj: https://psychologie.cz/sousedsky-teror/

Sdílejte článek!

Autor příspěvku: Sandra Hašková

Je mi 22 let a studuji na Univerzitě Pardubice. Věnuji se zde oboru Sociální antropologie. Svůj volný čas nejraději trávím se svojí rodinou, ať už v místě mého bydliště v Okříškách nebo na nějakém společném výletě. S výlety souvisí další moje záliba, a to cestování. Velmi ráda poznávám nové země, nové lidi, jejich kulturu a zažité tradice. Ve volném čase si jdu také ráda zaplavat nebo si přečtu knížku. Nejvíce si však vážím času stráveného v přírodě na čerstvém vzduchu.