Japonský buněčný biolog Jošinori Ósumi (Oshumi) objasnil to, jak buňky požírají sami sebe.
Autofagie je důležitá pro řadu fyziologických procesů. Podílí se na regulaci embryonálního vývoje, tělo s její pomocí reaguje na nedostatek živin a kontroluje růst buněk. Hraje roli v mechanismech zpomalujících stárnutí a v imunitních reakcích, pomáhá odstraňovat poškozené a nadbytečné proteiny… Poruchy autofagie souvisejí s rozvojem Parkinsonovy choroby, diabetu 2. typu a dalších nemocí včetně některých typů rakoviny.
Už v šedesátých letech 20. století si biologové všimli, že buňky dovedou likvidovat své vlastní součásti tak, že je obklopí membránou a takto vzniklý váček (autofagozom) následně splyne s lysozomy (objevenými už v padesátých letech), které jsou naplněny enzymy schopnými rozkládat proteiny, tuky, sacharidy, nukleové kyseliny i další velké molekuly. Dlouho však nebyly známy molekulární detaily tohoto procesu.
Jošinori Ósumi počátkem devadesátých let uskutečnil sérii experimentů s kvasinkami (u nichž roli savčích lysozomů plní vakuoly). Vytvořil mutanty, jimž ve vakuolách chyběly degradační enzymy. Odpad tak neměl kdo likvidovat a autofagozomy se začaly v buňce hromadit jako nevyvážené kontejnery během stávky popelářů. Bylo je možno v mikroskopu pozorovat a potvrdit, že autofagie probíhá i v kvasinkách.
Ósumi následně chemicky vyvolával náhodné mutace, a zjišťoval, které z nich autofagii zablokují. Identifikoval tak postupně několik klíčových genů. Díky tomu bylo možno funkčně charakterizovat příslušné proteiny, které se podílejí na regulaci celého očistného procesu. Později se podařilo prokázat, že mechanismus popsaný u kvasinek funguje obdobně i u člověka.
Zdroj: www.vesmir.cz
