Deprese – může se pacient vyléčit svépomocí?

Deprese je nemoc jako každá jiná. I když není úplně viditelná – není v sádře, nekrvácí a nejezdí se s ní na pohotovost. Přesto je to nemoc vážná. Jak se s ní poprat pomocí víry v uzdravení? To popisuje žena, která si prošla okamžikem zlomu.

Mnozí z těch, které deprese zrovna teď trápí, si třeba řeknou, že z nich není úniku. Myslela jsem si totéž – a docela dlouhou dobu. Ale postupem času, kdy jsem kolísala mezi duševními propady a nadějemi na uzdravení, se cosi zlomilo. Přišel moment, který znamenal zásadní změnu: tehdy jsem se pevně rozhodla, že chci žít bez deprese.

Jak k tomu došlo? Životní okolnosti spolu s nesmírnou únavou z neustupující sklíčenosti mi dokázaly postavit jakýsi odrazový můstek. Záchytný bod, od něhož jsem se mohla vydat novým směrem. Zvolit jiný způsob, který může deprese zmírnit.

Odhodlání či chtění samy o sobě nestačí, jakkoli jsou silné. Potřebují k sobě pomocníka, a tím je víra. Neochvějná víra v to, že máte šanci se svým postižením zatočit. Že existuje něco, co třeba nevidíte a nedokážete pojmenovat, ale co vám pomůže depresi překonat. Nebo lépe řečeno překonávat – protože boj s touhle potvorou je běh na dlouhou trať.

Špatná zkušenost může ve vašem nitru probudit skrytou sílu a nakopnout víru, že máte naději žít opět plnohodnotný život. Tedy takový, jaký vás osobně bude naplňovat. A to i přesto, že třeba právě teď prožíváte svou nejhorší depresivní epizodu.

Tajemství důvěry a víry

Toužit po uzdravení je zcela přirozené. Tahle touha však sama o sobě nestačí. Když něco chci, ale přitom v sobě mám zakořeněné přesvědčení, že je to zcela nemožné, nikam se neposunu. Ponořím-li se však upřímně do víry, že jednou přijde den, kdy pocítím duševní úlevu, mám nakročeno k úspěchu. Víra je mocnější než touha a umí zázraky.

Vím to z vlastní zkušenosti, a bohudíky nejen ze své. Jakmile sami sebe přesvědčíte, že budete zdraví, začnou se věci pomalu obracet. Ale pozor – ona taková víra není žádná legrace. Věřit znamená být hluboce přesvědčený o svém tvrzení, nikoli jen něco prázdně prohlašovat.

Možná si říkáte – čemu mám ale vlastně věřit? Jenom tomu, že jednou deprese odezní? Vždyť je to tak abstraktní a v nedohlednu! Nesnažil jsem se snad už dost, a vždycky neúspěšně? Právě tady může pomoci něco navíc.

Můžete věřit Bohu: tomu, že nad vámi podrží ochrannou ruku. Anebo hledejte podporu v síle vesmíru či ve svém podvědomí. Případně v čemkoli, co pro vás má ‚hlavu a patu‘ a dokáže podržet vaši důvěru v to, že se přání zatočit s depresí splní.

Já sama jsem uvěřila, že se z nemoci dostanu, v tom důležitém momentu, kdy jsem si řekla A dost! Přesněji: ze začátku jsem tomu jen moc a moc chtěla věřit.

Když to začne „fungovat“

Nejdříve si totiž musíte do hlavy vpravit myšlenku, že je to možné. Což je celkem boj. Pak však přijde chvíle, kdy ji vezmete za svou. S nasazením snahy a touhy najednou žije ve vašem vědomí, potažmo podvědomí. A v tu chvíli poznáte, že se věci začínají měnit.

Zjistíte, že je vám trochu líp, a nesmělé doufání nabírá podobu nesmělé víry. A jakmile se právě ona usadí ve vaší mysli, začne pro vás pracovat. Buďte si jistí, že si časem poradí i s tak těžkým soupeřem, jakým je deprese.

Může se to jevit velmi jednoduché, anebo naopak naprosto nesmyslné. Jenže se nabízí otázka: proč to nezkusit? Nestojí vás to žádné vedlejší účinky ani investice. Zkrátka se můžete rozhodnout, že tuhle alternativu otestujete sami na sobě. Nezaručím, že bude tou pravou – ale nemohu to ani vyloučit. Nejen já, ale i řada lidí, které osobně znám, jsme však důkazem, že za zkoušku to stojí…

Kdo vzdá nějakou cestu předem jen proto, že se mu jeví nereálná, ochudí sám sebe. Ne nadarmo se říká, že litovat máme jen toho, co jsme neudělali. V případě, že vás depresivní epizody devastují, je škoda rezignovat na možnost, která by mohla mít ozdravný potenciál.

Všechno, co zde popisuji, spočívá jen ve víře a lásce k vlastnímu nitru a duši. V pozitivním přístupu k šanci na vyléčení. Nesnadné, ale proveditelné. A v případě úspěchu? Malý zázrak…

Vykročit správnou cestou

Láska je mocná – víc, než myslíme. I pro ty, kdo nejsou věřící, může platit jedna z křesťanských zásad, která zní Miluj bližního svého. A na místě je zde dovětek jako sám sebe. Mějte se rádi: své tělo i duši; to, čím jste, co jste kdy dokázali a co ještě dokážete. Važte si sami sebe – pak si nemůžete ubližovat. Nijak, ani tím, že dovolíte depresi, aby vás pustošila a ničila.

Váš cíl při jakékoli fyzické nemoci je jasný: uzdravit se. Stejně důležité ale je nepropadnout sebelítosti a pocitům typu: Proč právě já?! V případě psychických trablů je na místě stejné uvažování.

Nelitujte se, i když to s depresí bývá složité – duševně nemocného takové tendence strhnou velmi rychle. Sebelítost ale depresi posiluje. A to přece nechcete… potřebujete ji ze sebe naopak vypudit.

Rozhodnutí, že udělám pro záchranu své duše maximum a půjdu na to jinak než jen přes léky, bylo prvním krokem k úspěchu. Následným se stala pozvolná přeměna myšlení pozitivním směrem. Třetím pak posílení mé víry, že se to podaří.

Dnes už mohu říct, že všechny zafungovaly. Není to lehká ani rychlá cesta a občas je zapotřebí podpory, ale vyplatí se z ní nesejít. Důležité je uvědomit si, že máte svůj osud ve vlastních rukou… stačí se chopit otěží.

 

Zdroj:

https://psychologie.cz/okamziky-zlomu/

Sdílejte článek!

Autor příspěvku: Lenka Vaníčková

V médiích a kultuře se pohybuji již víc než deset let. Tyto činnosti se staly nejprve mým koníčkem, poté studijní náplní a v posledních letech i profesí. Je mi 26 let a žiji ve Starči, nedaleko od Třebíče. Náplní mého volného času je… No, popravdě moc volného času nemám. :-) Ale rozhodně se většina mých koníčků točí kolem muziky, přírody a hlavně mé rodiny. Nejlépe strávené chvíle si užiji doma ve Starči, obklopená svými nejbližšími a krásným lesem.