Pražské defenestrace
Defenestrace, neboli násilné vyhození z okna, je pojem, který vznikl v roce 1618 z latinských slov de (pryč) a fenestra (okno). Ovšem vyhazování lidí z okna probíhalo poměrně často již ve středověku a v raném novověku. V naší české historii můžeme mluvit o třech až čtyřech pražských defenestracích. Konkrétně v letech 1419, 1483, 1618 a někdy se přidává i čtvrtá z roku 1948, kdy byl Jan Masaryk nalezen mrtvý před jedním pražským domem.
Než se dostaneme k defenestraci z roku 1618, připomeňme si krátce, proč muselo několik lidí „pryč z okna“ už v 15.století.
První pražská defenestrace je událost z neděle 30. července 1419, kdy byli vyhozeni z okna protihusitští novoměstští radní. Tato událost je považována za počátek husitských válek, které trvaly až do červenec 1434, kdy proběhla bitva u Lipan. Defenestrace proběhla pod vedením Jana Želivského, který stál v čele pražských radikálů. Jím vedený dav se odebral před nedalekou Novoměstskou radnici, kde požadovali propuštění vězněných stoupenců husitství. Radní byli po útoku na radnici vyhozeni okny a krutě ubiti. Dle svědectví z některých kronik se útoku na radnici zúčastnil i Jan Žižka, pozdější husitský vůdce.
Druhá pražská defenestrace proběhla 24. září 1483 za vlády krále Vladislava Jagellonského. V tento den měl každý člověk, který vyšel na ulici, velkou šanci, že uvidí někoho letět vzduchem. Defenestrace totiž proběhly na více místech: na Starém Městě, na Novém Městě a na Malé Straně. Vyhazovači se opět stali přívrženci husitství, kteří nabyli dojmu, že radní plánují zabít některé hlavní kališníky. Defenestraci doprovázely zvony na věži Týnského chrámu, které odbíjely osmou hodinu ranní. Akce si opět vyžádala životy některých radních.
Třetí pražská defenestrace se udála 23. května 1618. Tímto aktem se zahájilo české stavovské povstání a byla tím zahájena i třicetiletá válka, do které se zapojila značná část Evropy. Událost se obešla bez obětí na životech, jedním z možných důvodů je to, že pod hradními okny byly naházeny odpadky a místodržící tedy spadli do měkkého. Místodržícími byli Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic. Důvodem demonstrace byl fakt, že byl porušován Rudolfův majestát, což byla listina, která zaručovala náboženskou svobodu v Českém království. Stavovské povstání bylo poraženo v listopadu roku 1620, kdy proběhla bitva na Bílé hoře, po které nastaly pro české země těžké časy plné útlaku.
Od poslední oficiální demonstrace uběhlo už čtyři sta let a vypadá to, že vyhození člověka z okna jako projev nesouhlasu už dávno není v kurzu a už se s tím naštěstí nesetkáme, ale kdo ví, móda se přeci jen pořád opakuje.
Autor: Ondřej Kaška
