Rudý skřítek je meterologický úkaz, který vzbuzuje mezi meterology spoustu otázek. Ani ve 21. století nemáme celkové pojetí o tom, jak vznikají a jaké podmínky potřebují ke svému zrodu.
Pozorování a zachycení tzv. Rudých skřítků je (nejen) v Česku čím dál více oblíbeným „sportem“. Tyto nesmírně krátké jevy vznikají jako „vysokoatmosférický“ protipól silného výboje mezi mrakem a zemí při bouřkách typu MCS a jsou nositelem nesmírné elektromagnetické energie. Dají se zachytit u bouří i třeba 400 km vzdálených od pozorovatele, neboť jejich základna leží okolo 50 km a vrchní patra dosahují dvojnásobné výšky nad zemí (vysoko nad vrcholem troposférické oblačnosti, tedy i bouřek).
V Česku se pozorování nadoblačných blesků věnuje sofistikovaně a soustavně Nýdecký pozorovatel Martin Popek, který je pro svá pozorování prakticky světovým unikátem, neboť počet jeho zachycených nadoblačných blesků od roku 2011 už sápe na rovnou tisícovku. Ke svému pozorování používá vysokofrekvenční citlivou kameru a Rudé skřítky si nechává automaticky detekovat pomocí speciálního programu. Jeho snímky tedy pocházejí z videozáznamů, nikoliv z fotoaparátů, ale tím lépe dokazují, že vzácné nadoblačné blesky zdaleka nejsou tak vzácné. Právě naopak. Spíše jsou však velmi obtížně zachytitelné a z toho důvodu o nich ani na počátku 21. století pořádně nic nevíme.
Ne všichni skřítci jsou stejní a vědci je rozdělili do několika skupin podle toho, co svým tvarem připomínají. Například medúzovité skřítky s chapadýlky, mrkvovité bez chapadýlek nebo obyčejný sloupec výboje a načervenalou barvou.
Převzato z:
https://dvojka.rozhlas.cz/zahada-bourkovych-rudych-skritku-7529467 https://www.astro.cz/clanky/ukazy/tajuplni-rudi-skritci-opet-zachyceni-v-cesku-fotograficky.html
Autor: Jan Vejtasa
